Nicméně se jí první miminko narodilo ve 28 letech. Dítě nijak dopředu neplánovala. Vše vzniklo spontánně. S partnerem se jí poštěstilo otěhotnět okamžitě.
Jak rychle se ti podařilo otěhotnět a jaké zásady jsi během těhotenství dodržovala?
Otěhotnět se mi podařilo velmi brzy. V podstatě hned první měsíc na konci cyklu. Na těhotenství jsem se nijak nepřipravovala a během těhotenství jsem dodržovala pouze to, co mi řekla lékařka. Doporučila mi jíst jód, kyselinu listovou a ke konci těhotenství magnezium. Snažila jsem se nejíst jídla, která se nedoporučují a pravidelně pečovala o pokožku. Četla jsem hodně knih. Měla jsem na to dostatek času, neboť jsem byla v pracovní neschopnosti. Pracovala jsem totiž na rizikovém pracovišti a také proto, že mi začalo být poměrně hodně brzy zle. Přes všechny nevolnosti jsme zvládli s manželem svatbu. V tomto období jsem vše vnímala více emotivněji. Také jsem si bohužel moc nepochutnala na svatebním menu, i přesto, že jsem ho objednávala já. Musím však dodat, že to nebyla chyba kuchyně.
Jak ses během těhotenství cítila a prožívala ho?
Během těhotenství jsem se snažila zvyknout si na tento jiný stav a zvládnout ho. Na miminko jsem se těšila, ale ke konci jsem se hodně bála, zda to zvládnu a zda budu dobrá matka. Byla jsem hodně citlivá, ale zároveň také velmi opečovávaná. Což je vždycky milé.
Jaké byly tvoje přípravy na porod? Uvažovala jsi již během těhotenství o tom kde, jak a s kým chceš rodit?
Kromě toho, že jsem hodně četla, snažila jsem se cvičit cviky z těhotenské jógy a pečovat o celé tělo. Protože v Hradci Králové byla v termínu porodu porodnice zavřena z důvodu malování a protože jsem nebyla úplně spokojená s přístupem personálu při náhodných kontrolách, rozhodla jsem se po domluvě rodit v jilemnické nemocnici. Tam je porodnice menší a vládne tam lidštější přístup. Byli tam všichni moc milí a trpěliví. Rodila jsem nakonec opravdu v Jilemnici. Pan primář mi vyvolal porod, protože jsem byla v termínu a měla jsem zralý nález.
Jak tvůj porod probíhal?
Můj porod byl vyvolaný. Ten se liší od přirozeného tím, že bývá rychlejší a bolestivější. Den před vyvoláním jsem byla přijata do porodnice. Pan primář se mi snažil nejdříve provést oxytocinovou zátěž, zda se porod nerozběhne sám. To se ale nestalo. Následující den mi byl porod vyvolán dvěma tabletkami prostaglandinua. Téměř okamžitě se porod rozběhl nepříjemnou bolestí, která se dala přirovnat k menstruační bolesti. Poté jsem musela dvě hodiny ležet. Dostala jsem klyzma a šla jsem do sprchy. Pomalu se mi porod rozjel tak, že jsem nemohla ani ležet a velmi brzy jsem využila možnosti trávit čas ve sprše pod teplou vodou. Manžel kolem mě celou dobu kmital a trpělivě snášel moji bolest. Když jsem dostala povolení tlačit, vůbec mi nevadilo ležení, které jsem netolerovala v předchozích hodinách. Na bolest jsem si zvykla a dokázala i přes kontrakce odpočívat. Přesto to trvalo ještě hodinu a půl než se dcera narodila. Od vyvolání to bylo přesně 6 hodin. Dcera vážila 3 240 g a měřila 49 cm. Bohužel jsme ještě asi hodinu čekali na placentu, ale nakonec se sama odloučila. Šití bylo pro mě hodně nepříjemné. I přes anestezii jsem ho velmi vnímala. Myslela jsem si, že po porodu normálně z lůžka seskočím. Neměla jsem pocit, že bych měla závratě. Nakonec mě museli ale převézt, protože jsem měla velkou ztrátu krve. Po porodu jsem měla velký problém se vyčůrat, proto jsem byla 2x cévkovaná. Nakonec se dcera rozčůrala a já také.
Jakou jsi zažila péči na oddělení šestinedělí?
I když jsem měla tu možnost, že jsem byla hospitalizovaná s manželem a měli jsme soukromí, dcera byla noční nespavec. Celé noci jsme prochodili a já skoro nespala. Snažila jsem se rozkojit, i když se mi to moc nedařilo. Mléka jsem měla málo. Párkrát jsme museli dokrmit, dcera zhubla na 2900 g. Hospitalizovaní jsme byli 6 dní. Už to na nás bylo dlouhé. S péčí na oddělení šestinedělí jsem byla spokojená..
Co bys při dalším těhotenství dělala jinak?
Nevím, co bych dělala lépe. Uvidím, až budu podruhé těhotná. Nedokážu to odhadnout dopředu, protože si nemyslím, že bych dělala při prvním těhotenství něco jinak, než jsem cítila.
Co bys poradila maminkám, které se rodit teprve chystají a čeká je premiéra?
Maminkám bych doporučila, aby si své těhotenství především užily. Je to obrovský a neopakovatelný zlom v životě. Už nikdy si nebudou s manželem jen sami pro sebe, protože tu bude každodenní radost a obava o jejich dítě.
