Při rozchodu matky a otce nebývá pravidlem to, že rodinu opustí vždy otec, ale i matka je ta, kdož může svou rodinu opustit. Je to sice nižší pravděpodobnost, ale stát se to může. Pro děti je tato skutečnost mnohem těžší, než když rodinu opustí otec.
Pokud rodinu opustí matka, může to mít na rodinu velmi vážný psychický následek a ten si sebou může nést až do dospělosti. Matka chtě nechtě v rodině hraje mnohem důležitější roli, než otec. Dítě samo sobě odchodem matky dává pocit viny a má dojem, že matka jej opustila hlavně kvůli němu. Mohou mít pocit méněcennosti.
Na povrchu se mohou zdát jako bezcitní a bez emocí. Děti, kterým se toto stane, nesmíme litovat a musíme jim ukázat, že život se dá zvládnout i bez matky. Otec sice matku úplně nahradit nedokáže, ale jeho přítelkyně, kterou si může časem najít, to zvládnout může. Proto je vhodné, aby otec nezůstával s dětmi sám.
Rozhodně o matce nemluvte jako o hyeně, která je opustila, ale snažte se na ni vrhnout jiné světlo, a to to lepší. Sice matku svých dětí za tuto skutečnost nejspíše nenávidíte, ale s tím se bohužel nedá nic dělat a musíte se naučit žít i bez ní.
Rozhodně nevnucujte dětem to, že jejich matka neexistuje. Mluvte o ní, ale mluvte o ní v dobrém. Možná, že vaše dítě bude zajímat, proč od vás odešla, a tak je třeba vysvětlit to, že jste si spolu nerozuměli, a proto se tak stalo. Vysvětlete svým dětem, že důvodem rozhodně nejsou oni, protože to je právě to, co se jim v hlavě může honit. V takovýchto případech, kdy hrozí, že dětská psychika může být výrazně narušena, je dobré zajít s dětmi k psychologovi a konzultovat jejich problémy právě s odborníkem, který dokáže poradit nejlépe. Tam se můžete i poradit o případných dalších krocích, které vaše děti povedou za lepším vnímáním toho všeho.
