Je jasné, že dětem musíme ukázat to, že něco udělaly špatně. Jsou malé a naučit je tomu, co se smí, či nesmí je naprosto nutné. Jak ale děti trestat a co je tou správnou výchovnou metodou? Každý z nás má vlastní výchovné metody a nedá se tak říct, co je správné a co nikoliv. Někdo si stojí za tím, že děti by se bít neměly, jiní zase tvrdí to, že je škoda každé rány, která padne vedle. Obecně ale platí, že všeho s mírou.
Pokud dítě nechcete bít, tak jej zkuste donutit přemýšlet o tom, co udělalo špatně a jak jinak jej donutit, než jej nechat o samotě přemýšlet. Pošlete jej do pokojíčku s tím, že až si uvědomí, co vlastně provedlo, tak pak teprve za vámi může přijít. Nechte jej, ať vám řekne, co provedl a zda si uvědomuje svou chybu.
Abyste se vyhnuli tomu, že vyhodíte dítě samotné pryč a ono, místo toho, aby se zamyslelo nad tím, co udělalo špatně, tak si bude hrát s hračkami a svůj trest nebude brát ani jako trest, tak jej zkuste vyhodit za dveře, na chodbu, nebo kamkoliv, kde bude moci o svých chybách v klidu přemýšlet a nebude rozptylováno jinými věcmi. Nenechávejte dítě dlouho samotné, doba by měla být v průměru okolo 5-ti minut. Rozhodně jej nezavírejte do tmavých prostor, nebo nikam nezamykejte a nevyvolávejte v něm zbytečný strach. Je-li vaše dítě ještě příliš malé na to, aby pochopilo, co udělalo špatně, pak mu ukazujte, co dělá, pokud hází například předměty, hoďte i vy předmětem, který je jeho, pokud na vás utočí například kousáním, tak mu to v jemné formě oplaťte.
Tělesné tresty jsou u nás doposud dovolené, ale ve světě těmto trestům již odzvonilo. Novela zákona se chytá i u nás a důvod? Psychologové se domnívají, že tělesné tresty v dětech vyvolávají agresivitu. Dítě nechce být fyzicky trestané rodiči, kteří nad ním mají přesilu. Vědí, že se nemohou bránit a tak je to pro ně potupné. Díky fyzickým trestům si mohou nést určitý psychický blok do dospělosti, nebo se pak mohou stát agresivními jedinci, pokud jako malé děti, byly fyzicky trestány příliš často.
