Řeč a její vývoj patří mezi základní vývojové mezníky v životě každého lidského jedince. Samotný vývoj řeči probíhá v několika etapách již od útlého novorozeneckého období. Za vůbec první komunikační projev považujeme dětský křik.
Předřečové období
Zdravý kojenec začíná broukat někdy kolem šestého týdne věku. Jde o první zvukové projevy, krom křiku, které můžeme zaznamenat. Broukání je zpočátku jednoduché, obsahuje samohlásky a různé zvuky související se sáním a polykáním. K nim se později přidávají i některé souhlásky, zpravidla již na konci druhého měsíce. Postupně pak broukání přechází v kojenecké žvatláni.
Ještě dříve, než dítě začne použít vlastní slova k dorozumění, rozumí velkému množství slov. Reaguje na ně pohybem, smíchem nebo projevy nevole. Svým žvatláním se snaží napodobit slyšená slova. Začíná tak navazovat kontakty s okolím pomocí řeči.
První slova
Od žvatlání je již jen pár krůčků k prvním slovům, i když jde zpočátku o opakování stejných slabik nebo jednoslabičná slůvka (mama, baba, ham). Zde je důležité připomenout, že opakování má pro vývoj řeči velice klíčový význam. Dospělí by proto měli poskytovat dostatek mluvních podnětů. Je však velikou chybou, pokud slova dětsky deformují a na dítě šišlají. Toho je třeba se dle odborníků vyvarovat.
Rozvoj slovní zásoby
Do dvou let věku
Mezi první období rozvoje slovní zásoby patří období mezi prvním a druhým rokem dítěte. Slovní zásoba se rozrůstá o pojmenování osob, zvířat, věcí i činností. Zároveň dochází k prudkému rozvoji pohybových schopností a narůstá i rozumová schopnost. Dítě začíná tvořit jednoduché věty.
Od dvou do tří let
Za jedno z nejdůležitějších období pro rozvoj řeči považujeme období mezi druhým a třetím rokem věku dítěte. Rozvoj myšlení spolu s rozvojem zrakového i sluchového vnímání usnadňuje další vývoj řeči. Vytváří se paměť a batole je tak schopno zapamatovat si jednoduché říkanky, může se naučit i jednoduché melodie. Důležitým prvkem ve vývoji řeči je stavba věty. Zpočátku tvoří dítě věty jednoslovné, dvouslovné (mimi hají), postupně však přidává i další slova. Jestliže neumí po třetím roce věku vytvořit ani jednoduchou větu, lze již uvažovat o opožděném vývoji řeči.
Je třeba si uvědomit, že vývoj řeči je značně individuální, probíhá u jednotlivých dětí nestejně a nerovnoměrně. A to i u sourozenců, vychovávaných ve stejném prostředí. Ovlivňují ho kombinace genetiky a intelektu dítěte.
Dále je třeba brát v potaz i možný, věkem podmíněný negativismus. Proto je třeba dítě do mluvení netlačit, nezačínat větu „musíš říct, řekni“ atd. Jakýmkoli nucením můžeme situaci jenom zhoršit.
Od tří do čtyř let
Mezi třetím a čtvrtým rokem dítě projevuje přirozenou zvídavost (ptá se „co to je“ a „proč“) a slovní zásoba se dále rozvíjí.
V tomto věku dítě prochází kritickým obdobím, zná již velké množství slov, ale ještě je nedovede vyslovit tak, jak by si přálo. Právě v tomto období může začít zadrhávat, avšak nejedná se o koktavost, pouze o rychlý tok myšlenek.
V případě špatné výslovnosti je třeba řeč opravovat pouze příklady, nikoliv zbytečně upozorňovat na chyby.
Od čtyř do pěti let
Mezi čtvrtým a pátým rokem je pro dítě nejdůležitější činností hra a začíná kreslit. Právě kresba může sloužit i k diagnostice některých řečových poruch, neboť některé rysy bývají pro tyto poruchy specifické.
Dítě již umí vyprávět vlastní zážitky, popisuje děje nebo i krátké příběhy.
Kolem pátého roku by měl být vývoj řeči ukončen. Dítě má být schopno používat hovorovou řeč, používá jednoduchá souvětí a rovněž gramaticky zvládá stavbu vět.
