Ten je tím nejvhodnějším okamžikem, kdy podpořit vzájemný kontakt mezi matkou a dítětem. Hovoříme o bondingu. Procesu utváření vztahu mezi maminkou a miminkem. Bonding lze přeložit slovy „lepení“, „připoutání“ či „sepětí“. Moment připoutání je mnohdy klíčový pro budoucí život dítěte. Je přínosem pro imunologickou, fyzilogickou, psychologickou a emocionální složku vývoje člověka.
Dnes se již naštěstí pomalu vrací trend, kdy vám dítě bezprostředně po porodu přiloží na břicho. Není nutné ho hned měřit, vážit, omývat…Dítě patří k matce. Celých devět měsíců, kdy matka nosila dítě pod svým srdcem, byli jednou duší, jedním tělem. Proč by měl být porod tím drsným okamžikem, kdy se toto pouto zpřetrhá? Měli bychom se snažit dítěti jeho příchod na svět co nejvíce zpříjemnit. Tím, že mu bezprostředně po porodu, na tomto světě, vytvoříme podmínky co nejpodobnější podmínkám jeho pobytu v matčině děloze. Zapomeňme na ostrá světla na porodním sále, na odtržení dítěte od matky…Vžijme se do novorozeněte, které z tepla a tmy vpluje do světa ostrých přímých světel, manipulace s jeho bezbranným tělíčkem. Netouží po ničem jiném než cítit stále svoji matku, její dech, tep jejího srdce, který ho uklidňuje…
Když matka přivine miminko do náruče, je prožitá porodní bolest zapomenuta. Z vlastní zkušenosti mohu potvrdit, že vše bolestivé zmizelo v nenávratnu jako mávnutím kouzelného proutku. Bolest a radost jdou porodním sálem ruku v ruce. Bolest k porodu prostě patří. Ovšem i bolest lze vnímat různě. Porodní bolesti pomáhají ženě najít nejvhodnější polohu, poukazují na spolupráci s miminkem deroucím se na svět. Žena by neměla zapomenout, že v tom není sama. Je tu matka a její dítě, pro které cesta na svět taktéž není procházka růžovou zahradou. Uvědomme si, že pokud budeme bolest vnímat jako smysluplnou, nebude v nás vyvolávat strach. Trvejte na tom, že vaše dítě patří k vám a jediné, co potřebuje v prvních okamžicích svého pozemského života jste vy: vaše teplá náruč, ve které se bude vaše dítě cítit v bezpečí.