Nikdy jsem nepatřila k holčičkám, které si vášnivě hrály s panenkami. Nikdy jsem nepatřila k dívkám, které toužily vozit kočárky sousedů a hlídat jejich dítka. Nikdy jsem nepatřila k ženám, které se rozplývají při pohledu do dětského kočárku. I přesto všechno přišel den, kdy se ve mně cosi zlomilo a já začala závidět všem těm, kterým se rýsovalo v šatech těhotenské bříško.
Jak rychle se mi podařilo otěhotnět a jaké zásady jsem během těhotenství dodržovala?
Otěhotněla jsem hned druhý měsíc poté, co jsme se rozhodli snažit o miminko. Takže poměrně rychle. Nečekala jsem to, neboť jsem ve svém okolí slyšela spíše nezdary. Ale já jsem se mohla radovat z těhotenství velmi brzy. Jisté zásady jsem dodržovala již tři měsíce před plánovaným početím. Zařadila jsem do svého jídelníčku kyselinou listovou a užívala komplex vitamínů Calibrum Babyplan. Obojí jsem užívala ještě během celého prvního trimestru a poté přešla na Calibrum Mami, které jsem užívala až do konce těhotenství. V jídle jsem se nijak neomezovala, pouze jsem ze svého jídelníčku vyřadila plísňové sýry, vnitřnosti (játra, paštiky apod.) a jedla více ovoce a zeleniny. Zcela jsem vypustila jakýkoliv alkohol, který mi popravdě dodnes nechybí. Ke konci těhotenství jsem pila denně litr čaje z maliníku ostružiníku (doporučují se však jen cca 2 šálky, mně ale zachutnal), který uvolňuje svaly pánevního dna a výluh z lněného semínka, které by mělo zamezit zácpě a zlehčit porod. Osm týdnů před porodem jsem se také věnovala masáži hráze, která může zamezit nástřihu hráze při porodu díky větší elasticitě. Používala jsem levandulový olej. Věnovala jsem také větší péči pokožce v oblasti břicha, stehen a hýždí. Jako prevenci proti striím jsem byla spokojená s krémem Bonella. A pokud máte nekomplikované těhotenství a je vám to příjemné, mohu doporučit ke konci těhotenství i časté milování. Prostaglandin obsažený v mužském spermatu usnadňuje nástup porodu. Dobrá rada pro ty, které přenáší. Také jsem svému miminku psala těhotenský deník, měsíc po měsíci. Zapsala jsem tam všechny důležité události a vlepila snímky z ultrazvuku. Od chvíle, kdy jsem věděla, že se svým tělem nejsem sama, jsem si se svým dítětem povídala. I přes bříško jsme měly výbornou komunikaci.
Jak jsem se během těhotenství cítila a prožívala ho?
Na těhotenství jsem se velmi těšila a díky tomu, že bylo bez komplikací, jsem si ho mohla naplno užít. I mne potkaly nevolnosti, které jsem přečkala naštěstí bez zvracení. Při nástupu nevolnosti mi pomáhaly zázvorové tablety. Ve druhém a třetím měsíci jsem byla více unavená, často mne bolela hlava. S příchodem druhého trimestru na mne čekal nádherný půlrok, kdy jsem se cítila po zdravotní stránce výborně. Až do konce těhotenství jsem se věnovala turistice. Stále jsem něco podnikala, s manželem, s přáteli. Nebránila jsem se cestování, plesům, návštěvám restaurací, kin, divadel… Prostě jsem si užívala. Během těhotenství jsme stihli s manželem svatbu, dopsala jsem diplomovou práci a ukončila úspěšně vysokoškolské studium. Jediné náročné období, které nás potkalo, bylo na začátku čtvrtého měsíce, kdy se řešily potíže se špatnými výsledky na genetice. Nakonec se ukázalo, že je vše v pořádku, ale byl to náročný měsíc plný obav a nejistoty.
Jaké byly mé přípravy na porod?
Především jsem celé těhotenství hodně četla. Všem maminkám mohu doporučit následující tituly: „Každá maminka je Mozart“, „Hovory s nenarozeným dítětem, duchovní průvodce uvědomělým těhotenstvím“, „Hovory s porodní bábou“, „Prenatální komunikace“, „Magické začátky – okouzlené životy“ a „Porodní příběhy“. Zajímala jsem se hlavně o alternativy v porodnictví (homeopatika, polohy při porodu apod.). Žádný předporodní kurz jsem nenavštěvovala. Věřila jsem sama sobě, svému tělu, svým instinktům.
Uvažovala jsem již během těhotenství o tom kde, jak a s kým chci rodit?
To, že chci mít manžela u porodu, jsem věděla jistě už od začátku těhotenství. Každý otec má právo být se svým potomkem od prvních vteřin jeho života stejně jako matka. Složitější to zpočátku bylo s rozhodnutím se pro porodnici, ve které bych dítě měla porodit. Líbila se mi myšlenka rodit ve vrchlabské porodnici, kde jsou alternativám nakloněni. Uvažovala jsem i o pardubické porodnici. Ovšem po negativním zážitku z tamní porodnice, který tam zažily mé dvě kamarádky, jsem dospěla k závěru, že je jedno, kde rodíte, ale je důležité, s kým rodíte. Můžete být v nejmoderněji vybavené porodnici a budete-li mít štěstí na špatně vyspanou porodní asistentku, na dobré náladě vám to nepřidá. Naopak ve standardně vybavené porodnici a s milým personálem jde vše lépe. Takže jsem nakonec zvolila porodnici v Hradci Králové. Zaprvé jsem ji měla pár minut od bydliště a za druhé jsem se na prvotrimestrálním screeningu v tamní nemocnici seznámila s příjemným lékařem, specialistou, porodníkem a ultrazvukovým diagnostikem v jedné osobě, kterému jsem nedokázala odolat.
Jak probíhal můj porod? Byla jsem s péčí spokojená?
Ve 23 hodin mi doma praskla plodová voda. Zavolala jsem onomu porodníkovi, se kterým jsme byli domluveni, že bude stále na telefonu. Chtěla jsem rodit s ním. Řekl mi, ať si pomalu nachystám věci do porodnice a vydáme se na příjem. Až budu mít za sebou vstupní prohlídku, ať mu zavolám, jak to se mnou vypadá. I přesto všechno, že jsem měla do porodnice vše řádně připravené, nechala jsem doma to nejdůležitější. Těhotenskou průkazku! Manžel musel jet na otočku domů a hned zase nazpátek. Mezi tím, co jsem čekala na manžela a průkazku, mi odtekl zbytek plodové vody, který připomínal vylití vrchovatého kbelíku. Cítila jsem se velmi trapně, neboť jsem v čekárně byla s jedním mužem, jehož žena již byla na příjmu. Dělal sice, že to nevidí, ale vody bylo tolik, že musela sestra chodbu vytírat velkým hadrem. Poté, co jsem se dostala na příjem a prošla prohlídkou, poslali mého muže domů s tím, že budu rodit nejdřív za 10 hodin a ať se jde domů prospat. Rozloučili jsme se a já zavolala našemu porodníkovi, abych mu oznámila, jak se věci mají. Porodní asistentka mne dovedla na pokoj, musela jsem spolknout prášek na spaní a spát. Celkem drsný přístup. Byly 2 hodiny ráno a mne zničeho nic začaly silné kontrakce, které byly pravidelné. Tím, že mne všichni ubezpečovali, že jako prvorodička budu rodit až za 10 hodin, jsem se děsila představy, jaké to bude za 10 hodin, když už teď je to k nevydržení. Porodní asistentka mne odbyla tím, že ji nebudu přece volat kvůli každému píchnutí. Když vám tohle řekne odborník a navíc rodíte poprvé, netušíte, jestli je pravda na vaší nebo na druhé straně. Tudíž jsem se snažila namlouvat si, že ještě je tedy času dost. Bolest byla šílená. Až po tom, co jsem asistentku dotlačila k tomu, že skutečně už asi rodím, mne vyšetřila a nevěřícně zírala na to, jaký mám rychlý průběh. Vždyť jsem přece prvorodička! Ještě jsem se opovážila zavolat manželovi, ať se vrátí rychle do porodnice a také našemu porodníkovi, ať nasedne na kolo a jede. To asistentku rozlítilo nejvíc. Jiného doktora, než toho, který měl tu noc službu, evidentně nechtěla akceptovat. Nu, měla smůlu. Přijel a vysvobodil mne z hekárny, kde jsem si prožila hodinu v silných kontrakcích a křížových bolestech. Byla jsem na ně sama. Asistentka ke mně mého muže nepustila. Když se náš porodník skutečně ve dveřích objevil, byla jsem šťastná a věděla jsem, že teď už to bude jen dobré. Na sále už čekal můj manžel. Jakmile přešly křížové bolesti, samotný porod byl pohodový. Manžel i lékař mi byli velkou oporou. Jeden mne držel za ruku a dával mi napít. Druhý mne hladil po tváři a zároveň se mu podařilo pomoci mi porodit naši dceru přirozeně i přesto, že si stihla týden před porodem omotat 2x pupeční šňůru kolem krku. Všichni jsme byli příjemně vyčerpáni. Dcera se narodila přesně v 6:00. Udělali jsme si několik společných fotek i s personálem. Dceru jsme měli u sebe na sále ještě 2 hodiny. Poté jsem šla s manželem do sprchy a na toaletu. Cítila jsem se skvěle. Na sál nám přinesli snídani a společně jsme posnídali. Pak jsme se odebrali na oddělení šestinedělí, kde jsem si vybrala jednolůžkový pokoj. Měla jsem svůj klid a dcera byla od narození spavé dítě, takže jsme se obě krásně vyspaly. Nebýt tedy nepříjemné porodní asistentky, proběhl by porod naprosto pohodově. Domů jsme šly hned třetí den a začaly problémy s kojením. Nebýt trpělivé a obětavé laktační poradkyně, která ke mně docházela celých 14 dní téměř denně, asi bych se psychicky sesypala. Dvakrát jsem skončila na pohotovosti s horečkou, která nakonec vyústila v zánět prsu. Dceru jsem plně kojila pouhých 10 dní, poté týden střídavě s umělým mlékem. Pak jsem s kojením skončila a udělala dobře. Dceři se dařilo výborně a mne se po psychické stránce ulevilo. Teprve jsem si začala mateřství užívat. Proto nezoufejte, pokud nebudete v kojení úspěšné. Nejste špatné matky. Důležité je být v psychické pohodě a cítit se dobře. Jedině tak budete pro své dítě silnou mámou.
A rada nastávajícím maminkám? Buďte svá. Věřte sami sobě, svému tělu, své intuici. Věřte svému srdci. Potom budete pravou maminkou pro své dítě.
