Děti se bojí kdečeho, vše je pro ně od narození neznámé a neumí si to rozumně vysvětlit. Spolu s nekonečnou dětskou fantazií je to ideální způsob, jak si vypěstovat fobii.
Nejčastější fobie
Strach ze tmy je jedním z těch nejhojnějším. Objevuje se někdy mezi druhým až pátým rokem života, většinou po nějaké zásadní změně, například změnami v rodině nebo delší nemoci.
Přestože Vaše dítě až doposud usínalo samo a bez obav, nyní se mu nedaří usnout nebo se budí uprostřed noci a s pláčem utíká do Vaší postele. Za jednoduchým vysvětlením stojí strach ze tmy. Rozhodně byste se mu neměli posmívat nebo jeho strach považovat za zveličený. Jen si představte, jaké jsou Vaše pocity, když jdete potmě osamoceným parkem, také Vám to není dvakrát příjemné, že? A jak se má cítit malé dítě, které si ve své fantazii představuje všelijaká strašidla a příšery? Na druhou stranu není vhodné ho příliš litovat. Nejlepší bude, když ho pochopíte, podpoříte a ujistíte, že se nic neděje. Vhodné je také umístit do dětského pokoje malou lampičku, díky které se dítě bude cítit více v bezpečí.
Poměrně častou fobií je ta ze zvířat, zejména pokud se jedná o psi, hady či pavouky. Jeho strach nezlehčujte, naopak ho pochvalte, pokud se mu podaří si na zvíře sáhnout. Při další návštěvě zoologické zahrady mu zvířata ukažte, vyprávějte si o nich a vysvětlete mu, že i ony jsou živá stvoření a za svůj vzhled nemůžou.
Další fobií je ta z hluku, resp. z předmětů, které hluk vydávají. Může se jednat o vysavač nebo například mixér. Nesmíte být přehnaně aktivní a snažit se dítěte zbavit strachu za každou cenu co nejdříve. Fobii byste tak ještě zhoršili. Postupně, malými krůčky jej seznamujte s původcem hluku a vysvětlete mu, že se nemá čeho bát.
Pokud se Vaše dítě bojí vody, nejspíš Vám to bude dělat problém při učení plavání. Možná za to může negativní zkušenost, která jej ovlivnila do budoucna. V každém případě nikam nespěchejte, do vody jděte krůček po krůčku, mějte s sebou rukávky nebo plovací kruh, buďte nablízku a ujistěte ho o své přítomnosti. Učitelem by měl být ten z rodičů, který je ve vodě jistější a působí suverénněji. Dítě snáze nabude pocit, že se není čeho bát než tehdy, kdy Vám vadí i šplíchanec do obličeje.
Strach z doktorů je kapitola sama o sobě. Některé dítě jde do ordinace veselé, jiné propukne v pláč už v čekárně, i když ho čeká jen obyčejná prohlídka. Dítě si může lékaře spojovat s nějakým nepříjemným zážitkem, například odběrem krve nebo očkováním. Vyhněte se zveličování a strašení. Dítě, které Vás považuje za svého ochránce, by Vám uvěřilo, proto si odpusťte poznámky o velikosti injekce nebo vrtání díry do kolene. Někomu může pomoct zakoupení lékařského kufříku pro děti, kdy si samy vyzkoušejí, na co se nástroje používají a můžou léčit plyšáky nebo i Vás. Sami poznají, že se není čeho obávat a doktor je tu od toho, aby nám pomohl.
První návštěva zubaře by měla proběhnut už v prvním roce života. Někteří rodiče svoje děti k zubaři dovedou, až když jdou do školy nebo ještě v horším případě, když mají kaz a zub je bolí. Velmi záleží na povaze zubaře a jeho schopnosti empatie. Na první prohlídce by dítě měl povozit v křesle, prohlédnout mu počet a stav zubů, pochválit ho a dát mu třeba drobnou hračku nebo obrázek. Dítě si zafixuje, že vlastně bylo docela příjemné a ještě dostalo odměnu. Pokud s návštěvou zubaře čekáte, až na dobu kdy se objeví kaz, dítě si zubaře automaticky spojí s vrtačkou a bolestí. Důležitá je také samozřejmě pravidelná dentální hygiena, abyste se vyvarovali zbytečných kazů.