Nejhorším typem otce je otec, který je přísný, velmi náročný a chová se egoisticky. Nedokáže za nic pochválit, ale naopak neustále předhazuje svému dítěti, co dělá špatně, co by mělo dělat jinak a v čem by se mělo zlepšit. Podle takovýchto otců se děti nemají rozmazlovat a je třeba výchovu brát přísně. Mají pocit, že pokud dítě za něco pochválí, tak se nebude tolik snažit a proto to zásadně nedělají.
Tento typ otce motivuje své dítě vysokou kritikou. Tím, že v dítěti vybuduje vztek, jej chce dostat do popředí. Dítě se může uzavřít do sebe a mít strach z okolí. Bude mít pocit, že jej nikdy nikdo nepochválí a to ať udělá cokoliv. Může trpět komplexy méněcennosti.
Většina otců ale své děti rozmazluje a důvod je ten, že chtějí, aby jim děti věnovali stejnou náklonnost, kterou věnují své matce. Dovolí jim mnohem více věcí, než by jim dovolila jejich matka. Dítě tento fakt vycítí a využije otcových slabin k svému prospěchu.
Pokud se chová otec spíše jako kamarád, vědí, že i tak musí mezi ním a dítětem, být přirozená autorita. Tu však získají úplně jiným způsobem, nežli přísnou výchovou. Otec, který má k dítěti kamarádský vztah, mu dává najevo dostatek lásky a chová se k němu, jako k sobě rovnému. Dokáže si s ním pohrát, vyblbnout se s ním a jeden s druhým se dokáže velmi dobře bavit.
Pokud má dítě otce, který je často výbušný, naučí se velmi lehce rozeznat v dospělosti to, kdy přijde pohroma a kdy bude naopak klid. Pokud dítě postrádá otcovu lásku v dětství, pak to na něj má vliv i v pozdějším životě. Jedná se o člověka, ve kterém je hodně zlého a negativního.