Strašení a výprask jsou dvě věci, kterými své děti můžete dostat do úzkých. Výpraskem dítěti ublížíte fyzicky a strašením psychicky. Asi je na jednu stranu dobré upozornit děti, že by něco neměly dělat, jinak se jim stane to, nebo to, ale na druhou stranu nemůžeme děti strašit pořád dokola. Děti pak mohou mít pocit, že kdykoliv udělají něco jiného, něco co nemají, tak se jim něco stane.
My dospělí už umíme zvážit fakt, jak moc je pro nás daná věc nebezpečná a co vše nám může hrozit, ale v dětech naprosto zbytečně probouzíme strach a tak by to být rozhodně nemělo. Dětská dušička je křehká věc a my si velmi často musíme uvědomit, že děti vnímají i minimální detaily, které od nás uslyší a dost možná právě nad touto maličkostí velmi úzce přemýšlejí.
Některé děti už mohou vědět, že čerti neexistují a jsou to pouze převlečení lidé, ale i tak je dost možné to, že to v nich vzbudí úzkost a rozpaky. V těch horších případech pak může začít docházet k tomu, že se děti začnou znovu počůrávat.
Pokud chcete mít doma človíčka, který se umí poprat se životem, a nechcete z něj vychovat padavku, který se neustále něčeho bojí, tak jej nestrašte. Děti nesmí žít ve strachu a obavách. Je pravda, že si díky tomu občas namelou kokos, ale to potřebujeme i my dospělí k tomu, abychom poznali, že jsme šlápli vedle.
Rozhodně neříkejte svému dítěti, že když neudělá domácí úkol, nebo bude zlobit, půjde k čertovi, nebo k policajtům, ale spíše jej motivujte způsoby jako, když budeš hodný a neuděláš tohle, tak spolu půjdeme ještě do parku na houpačky.
Pokud si hezky uklidíš hračky a nenecháš je rozházené, tak ti pustím o jednu pohádku navíc. Pokud hezky sníš celý oběd, můžeš si dát i něco dobrého na co pak ještě budeš mít chuť. Jděte na to raději vždy po dobrém. Nikdy nerozpoutávejte ve svém dítěti strach z něčeho.